Chov koz

Všechna naše zvířata jsou zařazena v kontrole užitkovosti (KU) a kontrole zdraví. Každoročně jsou testována na brucelozu, encefalitidu, arteritidu a tuberkulinaci. Jsou vakcinována proti anaerobním bakteriálním toxi-infekcím:
enterotoxemie způsobené Cl.perfringens a Cl. sordelii zejména: Dysenterie-Cl.perfringens typ B, Enterotoxémie-Cl.perfringens typ D, Nekrotická enteritida-Cl.perfringens typ C, Sněť šelestivá-Cl.chauvoel Bradsot-Cl.septicum, Plynová gangréna- Cl.perfringens,Cl.septicum,Cl.novyi Tetanus-Cl.tetani.
Jsou pravidelně koprologicky sledována a podle toho ošetřena antiparazitiky.

První kozu jsme si pořídili v roce 2005. Byla to bílá kříženka a pojmenovali jsme jí trochu komicky koza Koza. A pak už to šlo samo. Zjistili jsme, že mít kozu nestačí. Že člověk má nějaké nároky na množství a chuť mléka, na to, jak jde koza dojit, jak je krmitelná, jaký má tvar vemene. Zjistili jsme, že sehnat dobrou kozu je zázrak (vystřídali jsme nespočet inzerátových super koz, ze kterých se při dovezení domů vyklubaly nesnesitelné potvory, dojící deci nepitného mléka, s pastruky, apod.) a pokud se to přece jen povede, díky neznámému původu člověk nikdy neví, co se z ní narodí. Zjistili jsme, že připouštěním nejbližším kozlem jen proto, že je nejblíž, dojící rekordmanky v dalších generacích nevyprodukujeme.

Zkušenosti se kupily, ověřili jsme si, že z podprůměrných rodičů se prostě vysněná dojnice nenarodí a rozhodli jsme se proto pro radikální změnu - v roce 2006 jsme si přivezli první plemennou hnědou krátkosrstou kozu s idylickým jménem Máňa. Měla největší vemeno, jaké jsem kdy u kozy viděla, a majitel tehdy nadhodil cenu, kterou si myslel, že si nebudeme moci dovolit. Peníze byly pro něj silné lákadlo, takže nakonec podlehl a my si odváželi v kufru nejdražší kozu našeho dosavadního života, Máňu za sedm tisícovek. Naší budoucí zakladatelku stáda.
A pak už se to opravdu rozjelo ve velkém, i když to nebylo jednoduché. Ačkoliv jsou hnědé krátkosrsté kozy české národní plemeno, v genofondu ČR je jich několik málo stovek. Proto když už se nějaká koza vůbec naskytla je koupi, neváhali jsme a postupně jsme si sestavili stádo z nejlepších zvířat. V další fázi jsme už rozšiřovali počet zvířat pouze chovem na nejlepších matkách.

V roce 2006 se k hnědkám připojila první anglonubijka a začínali jsme nanovo.

Chci kozy - v první řadě si ujasním svůj chovný cíl:

U hnědých krátkosrstých koz se zaměřujeme na

tvar vemene - silně dědivá záležitost, sebelepší koza s příšerným vemenem nejen že se nebude dobře dojit, ale na 90% nikdy nevyprodukuje dceru, která by měla vemeno lepší
exteriér v těch nejlepších třídách (elita, elita rekord) - opět silně dědičná záležitost
nenáročnost a tvrdost - necháváme si matky, které se dokáží maximálně napást, výborně využijí přijaté krmivo, o jídlo bojují a zvládnou se postarat o sebe i svá kůzlata, ať se děje cokoliv
stabilní laktační křivka - preferujeme rodiny se stabilní laktační křivkou, což česky znamená, že budou pořád dojit stejně, s co nejmenšími výkyvy, dáme přednost průměrné dojnici, která si bude svoje 3litry držet celou dojnou sezónu nehledě na stav pastviny, bude spokojeně přežvykovat při silné bouřce pod stromem na zahradě, neprojeví se na nádoji, že zapomenu dát jádro nebo že se ochladí
- super dojka, která přijde o mléko, když ji nestihnete zavřít při mrholení, protože to nesnáší a pak se už nerozdojí, je pro nás nevyužitelná

U nubijských koz je chovný cíl téměř totožný, ale tolerujeme jejich náročnější potřeby a kůzlata odchováváme pečlivě s menším podílem pasení.

Letní pohodička

Kozám se snažíme poskytnout maximum pobytu venku. Pastevní areál je rozdělen do několika menších výběhů, ve kterých stáda střídáme. Kozy mají u domu malý výběh se stromy, ohrazený plotem. Z něho se chodí dle libosti pást do horního areálu a v intervalech se vrací odpočívat pod stromy.

Kozly kromě připouštěcího období neoddělujeme do "samotek", užívají si se stádem sociálního života a projevů něžností od kozích nevěst. Při podezření jsou vybaveni zástěrkami, aby nedošlo k nechtěnému připuštění. Nemáme problémy s nesnášenlivostí mezi matkami ani plemeníky, kozy ve stádě venku rodí, nikdy jsme se nesetkali s agresivitou od jiných koz či kozlů k rodícím matkám.

A jak se projevilo plnění našeho chovného cíle?

Stádo máme sestaveno z několika rodin, z nichž se každá liší preferovanými vlastnostmi, které si drží.
Odměnou nám jsou vyrovnané ročníky kůzlat, které dědí požadované preference, výborné mléko od všech matek a radost ze stabilního a často nadprůměrného nádoje.
10leté kozy jsou stále ve výborné kondici, nezaostávají za mladšími ani při dojení a v roce 2009 se nám povedly dva ročníky kůzlat za rok - holky nám porodily v lednu a podruhé v červenci.

Každá koza v našem stádě má jméno, historii, svoje speciální potřeby (dojit zlehka, šimrat na bradě, čuchávat mi vlasy při dojení, apod.:-) a obzvlášť ty nejstarší matky jsou naše mnohaleté přítelkyně, které s námi přestály dobré i zlé a jsme jim za všechno moc vděční.

Kéž by naše odchovy dělaly novým majitelům stejnou radost a potěšení jako nám a rozšířily tak řady lidí, co propadly těm zajímavým kozím stvořením.