Operace mastitidního vemene

Hned po vyjmutí tkáně, ještě nás čeká plastika kůže..

Mastitida, nebo-li zánět mléčné žlázy, je jedním z velmi významných a ekonomicky velice závažných produkčních onemocnění ovcí, krav a koz. Jde o polyfaktoriální onemocnění s interakcí – jedinec x prostředí x patogen.


Jak jste se již seznámili v článku o naší starší dámě Justýně, čekalo nás těžké rozhodnutí, jak postupovat. Léčení obrovské hnisající nemocné čtvrtky vemene zasaženého mastitidou nikam nevedlo, zdravotní stav krávy se zhoršoval a nezbývalo než celou věc rázně rozseknout. Na výběr jsme měli buď jatka – eutanazii nebo se pokusit o experiment, ke kterému jsme přemlouvali veterinářku: nedala by se nemocná část vemene vyjmout? Vemeno se skládá že čtyř částí, samostatně fungujících oddělených cisteren, nemůžeme tedy dát tu nemocnou prostě pryč? 

Naštěstí nás naše veterinární lékařka opět nezklamala, prohrabala knihovnu a zjistila, že vyjmout postiženou čtvrtku lze. Konzultovali jsme to i s dalšími známými veterináři, a když se blížil konec podávání ATB, naplánovali jsme operaci...

Pohmatem bylo vemeno na operaci vhodné, silně hnisalo, kůže nepřiléhala ke tkáni a šla dobře oddělit. Justýnku jsme připravili do svodné anestezie a vrhli jsme se na to.

 

Pod mírným zklidněním, nejprve vleže, pak vestoje, veterinární lékařka otevřela kůži na vemeni. Ta byla i ve svodné anestezii celkem citlivá a tak jsme několikrát absolvovali hledání vhodné polohy pacientky, přidržujíce cinkající peany v ráně. Postupovalo se rychle, rána se otevřela směrem nahoru i dolů a začala se opatrně vyjímat tkáň.

 

Byl to celkem silný zápach, obrovské množství již zapouzdřující se tkáně vemene se při vyndávání trhalo a já jsem strachy nedýchala. Do teď jsem asistovala většinou u operací malých zvířat, občas nějaká koza nebo kůň, ale krávu jsem nikdy operovat neviděla. Navíc vemeno je jako tkáň silně prokrvené a vedou do něj cévy velikosti malíčku, které po přetětí tekly proudem jako dětská brčka na limču... no hrůza. Přišlo mi, že se to nikdy nemůže podařit, tak velká rána, tolik masa a krve...

 

Když se všechna nekrotická tkáň vyndala, vypadaly zpětně naše pokusy o léčbu směšně... Proplachování dírky do něčeho, co mělo velikost fotbalového míče... Zánět byl tak pokročilý, že tohle byla jediná možnost, co dělat dál.

 

A výsledek? Vyjmutá tkáň měla 4,154kg! Operace se podařila, struk a spodek vemene se vyjmul. Rána byla uzavřena několika stehy pouze nahoře a nechala se otevřená – bylo nutné ji proplachovat, čistit od hnisu, aby se sama zevnitř zatáhla a vyhojila. Vypadalo to strašlivě, ale tolik jsem doufala, že se celá akce zdaří a Justýnku se povede zachránit... Komplikace mohou nastat nejen během zákroku, ale samozřejmě i později. Člověk to musí přijímat s pokorou, že se aspoň o něco pokusil.

 

A dnes již mohu udělat rekapitulaci po měsíci. Justýnka všechno zvládla, dojí jen na dva struky, ten třetí na operované straně se sám zasušil. I tak od ní máme skoro 10 l mléka denně, viditelně se jí ulevilo, strašně ožila. 

Z ošetřování vemene nadšená není, ale nikdy nekopla ani nenaznačila, co si o tom myslí. Vemeno se stahuje do podoby pomeranče, směrem zevnitř se samo vyplňuje zdravou tkání. Aktuálně vypadá jako míček naříznutý asi do centimentrové hloubky, co nevidět se dohojí a vyplní až na hranici kůže. Vyplachujeme Lotagenem a řepíčkem.

Foto: 1. další den po operaci      2. týden od operace       3. měsíc od operace

 

Publikováno: 10.12.13 9:25 | Autor: Milada Macháčková | Kategorie: Stádo
| Připojená galerie: Justýnina operace