České červinky

V roce 2010 se naše farma rozrostla o výjimečného tvora – jalovičku české červinky a zahájila tím náš chov tohoto původního českého skotu, který je na pokraji vyhynutí. Toto plemeno je u nás začleněno do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů.

DoubravkaDoubravka 

Červinky jsou opředeny mnoha mýty, protože s nimi málokdo má reálnou zkušenost. Po naší několikaleté zkušenosti si ale troufám většinu těchto mýtů vyvrátit, protože se rozcházejí s našimi poznatky z praxe.

  1. Proč zachraňovat červinky, když nemůžou konkurovat masem ani mlékem jiným plemenům / jsou velikostně jako Jersey, ale nedojí?

    Červinky máme na pastvině společně s koňmi. Jsou celoročně venku, můžou případně využít volného ustájení ve vybourané stodole, která je nastlaná slámou. K dispozici mají přes zimu pouze seno, minerální liz a sůl. V létě dopásají pastviny po koních a kozách. Pokud kdy v životě ochutnaly šrot, tak pouze jako lákadlo při odchytu nebo dvě hrstky za odměnu třeba po inseminaci. I po porodu, když mají pod sebou tele, jsou bez jádra. A výsledek našeho minimálně úživného odchovu? Každoroční celoživotní problém s obezitou i u dojících a zároveň březích krav. Červinka je zmasilá prakticky zadarmo a bez práce, to včetně krav v laktaci. Lehce konkuruje masným plemenům v poměru ke zmasilosti, nemá však absolutně žádný problém s množstvím mléka a odchovem telete – což u masných matek někdy bývá, že jejich mléko teleti nestačí.

    Pro představu vkládám obrázek z dojení. Je trochu nefér vůči jerseyce Justýnce, protože je to již 12letá kráva hodně malého rámce a jiného plemene, ale berte to prosím v potaz. Mléčná užitkovost červinky na první laktaci (bez příkrmu) je stejná jako starší Jersey (s enormním příkrmem jádra). Maso je bonus.

    A závěr: červinka opravdu není Jersey v červeném provedení :-))

    červinka x jerseyčervinka x jersey


    
  2. Jsou těžko manipulovatelné a tvrdohlavé, po porodu telete nebezpečné.

    Ano i ne. Jsou hlavně velice chytré, což dokáží na jednu stranu rychle zneužít, ale na druhou se jim věci velice rychle vysvětlí a je klid. Bylo to vidět hlavně u naší druhé krávy Hedy, kterou jsme si brali původně jako temperamentní (= životu nebezpečnou). Ač si ji bývalí majitelé pořídili jako tele a domů si ji vezli na sedačce v autě, dospělou krávu nezvládli. Heda zjistila, že když hodí hlavou a trkne, všichni utečou a bude mít klid. Přerostlo to do té míry, že do pěti let věku svůj život strávila přivázaná za krk a rohy v chlévě, krmila se přes hrazení a nikdo si na ni netroufl sahat. Byla nebezpečná zezadu i zepředu. Odváželi jsme ji tak, že byla za rohy na laně, které bylo přivázané do přívěsu a na druhém konci několik mužů táhlo nepříčetnou kopající krávu do nitra auta, nikdo nesměl na dvůr, kdyby se náhodou odvázala.
    Během několika dní u nás zjistila, že pokud bude podobné věci předvádět – a že to vypadalo děsivě, když vlezl člověk do stodoly, kráva výhružně frkala, hrabala a házela vztekle hlavou, nedbajíc na sedřenou srst na krku, jen aby se mohla utrhnout a vrhnout na vás – stane se jí něco mnohem horšího, než zamýšlela udělat nám. Za dva dny bylo po excesech zuřivosti, za další zjistila, že když se místo toho uhne na konec úvazu a dá pokoj, my jí také dáme pokoj, a pak se pustila na volno. Dnes si nás na pastvině nevšímá, ví, že může odejít, když jí nevyhovujeme. Z ruky a kbelíku si dobrotu vezme, uvázat se nechá. Není na hlazení, ale není nebezpečná. Jen je potřeba nastavit hranice a věci striktně vysvětlit.

    Doubravku máme od telete, takže s tou nikdy sebemenší problém nebyl. Po porodu telete, u kterého jsme asistovali, si ho nechala osahat a pohladit. Na celé tělo si nechala sahat automaticky, chodí na ohlávce, odvedeme ji i od stáda a během pár dní si díky apetitu zvykla na dojení i stroj – při prvním nasazení ani nehnula uchem. Je si vědoma své síly, ale nezneužívá ji. Je to dobře vidět i ve stádě s koňmi, které ignoruje, nechá se odehnat, ale ve chvíli, kdy si na ní mladí hřebci zkoušeli, co si nechá líbit a začali se bavit tím, že ji trápili, udělala tomu rázný konec. Ví, na co má rohy :-)

  3. Zbohatnu na dotacích :-)

    To bývá častá myšlenka a dotaz, když si s někým píši o červinkách. Dotační program je na každý rok nový a celkem často se mění. Aktuálně je to např. 4000,– ročně na jalovici, takže z toho člověk opravdu nezbohatne, byť to není zanedbatelná částka.