Rekonstrukce

Sekci o našem boji s bydlením postupně doplňujeme...zatím počtení aspoň bez fotogalerie, více již brzy.

  07/2008 – 12/2009

 V roce 2008 jsme se po nekonečných peripetiích s bankou a realitní kanceláří v červenci konečně přestěhovali a rozloučili jsme se s naší roubenkou...

Naskytla se možnost koupit starou zemědělskou usedlost blízko velkého města, přitom na úplné samotě, včetně 13ha pozemku v kuse, uprostřed s domem. Váhali jsme jen chvíli a nakonec sebrali všechnu odvahu a ještě něco navíc a odhodlali se:-)

Usedlost se skládá ze dvou obytných domů, stodoly a kůlny. Původní starý dům býval rybárnou hraběte Šporka. Bývalý majitelé zde bydleli asi do devadesátých let. Poté stodolu přebudovali ze škvárovek na nové, v tu dobu moderní bydlení, a ještě před kompletním dokončením, v podstatě ihned, jak se už dalo bydlet, se přestěhovali. Od té doby je původní dům neobydlen a chátrá.

Majitelka se pokoušela usedlost prodat asi pět let. Když jsme přišli my, byla z toho již zoufalá a pevně rozhodnutá, že zde již další zimu prostě nezůstane. Díky tomu se nám podařilo dohodnout takové podmínky, že jsme si mohli vyřídit druhý úvěr a usedlost i s pozemky koupit. Paní z nás byla vyděšená. Sama to tam nezvládala ani s několika již dospělými dětmi, kteří bydleli s ní. Bohužel to bylo všude okolo vidět a my vypadali jako opravdoví nefalšovaní šílenci, že máme odvahu na to se přistěhovat. Asi stresem z celé akce a abychom se nenudili nám do života navíc vstoupilo očekávání našeho prvního miminka, ale nevzdali jsme se ani tak. V červenci 2008 jsme se prodrali nekonečnou džunglí až k domu, převzali klíče a na karimatce jsme zde strávili první noc:-)

Abychom vůbec mohli existovat i na zahradě a natáhnout pro zvířata elektrický ohradník, museli jsme se bez prodlení pustit do boje s trávou....

Zahrada byla neudržována podle stromů, vrostlých do plotu, již mnoho let. Tráva a všudypřítomné kopřivy dosahovaly obřích rozměrů, člověk měl požahaný obličej, než se někam prodral. I naši koně nebyli v trávě téměř vidět, byla to opravdická nefalšovaná džungle.

Navíc všude v hektarové zahradě byla zarostlá suť, skládky odpadků a ohořelé vraky aut... Několik měsíců jsme tedy sekali trávu a objevovali další a další místa plná střepů, plechovek, eternitu,... a odváželi jsme a odváželi. Zvířata jsme po natažení ohradníku vypustili do džungle, kozy statečně lezly po suti a vypásaly kopřivy a bodláky, zarovnaly stromy, jejichž větve dosahovaly až k zemi, a svým nekonečným apetitem byly nezanedbatelnou pomocí, jak udělat skoro anglický trávník z neproniknutelné zeleně.

Stejné místo přes pasením a po něm:

V druhé fázi jsme se vrhli na plot. Začali jsme nemilosrdně motorovou pilou:-) Poté jsme naivně naplánovali vrtání děr pro nové tyčky. Vyprávění by také dalo na stránku. Jako první přišlo na řadu použití ručního vrtáku, ale jelikož je všude v zahradě v menší či větší míře navážka, bylo to nad lidské síly. Pokračovali jsme tedy motorovým vrtákem, z čehož by byly dobré záběry do neotřelé komedie – navážka nepovolila a tak se 100kg Jarda točil vleže na motorovém vrtáku:-)
Podotýkám, že den půjčení bylo tisíc korun..

V závěru jsme tedy již zcela zoufalí vyloudili u známých vrták za traktor a vrhli jsme se na to po zlém:-)) My s Ivankou jsme v traktoru ovládali hydrauliku a Jára dělal závaží na vrtáku. Díry máme!

Pak jsme veškeré volné chvíle trávili nekonečným betonováním, běháním s vodováhou, aby tyčky nebyly nakřivo, natíráním na zeleno a v závěru jsme zneužili hodnou návštěvu a natáhli prvních 100m plotu.

Jelikož jsme se nastěhovali skoro na podzim, první zimu musela všechna naše zvířátka přežít v provizorních podmínkách. V roce 2009 jsme se proto pokoušeli vybudovat jim alespoň z části zázemí, aby se dočkali dalšího jara již pohodlněji ve slušném zoohygienickém bydleníčku.

Začali jsme psími kotci. Protože plánujeme ubytovávat i cizí pejsky, vymysleli jsme si vybudovat kotce ve velkém a začali na realizaci vlastními silami pracovat.

Původně tady přečkávaly první zimu kozy:-)

A hurá do toho!:-)) První kachle už leží...

Kdyby to jen nešlo tak pomalu, když si to člověk patlá sám.. Navíc není vynaložené úsilí ani v nejmenším promítnuto do výsledku celé činnosti. Bylo to tak hrozně křivé:-( Ale utěšovala jsem se tím, že to pejskům vadit nebude:-) A to spárování, to byla taky aktivita hodná Sysifa...ufuf.

A závěr pro zámečníka...šup šup, nekonečné natírání nerezovkou a holky už bydlí!

Protože jsme vystěhovali kvůli novým psím kotcům kozeny, museli jsme se na podzim ještě narychlo vrhnout na jejich bydlení. Vy starém chlévu měli kdysi bývalí majitelé býky. Bohužel jsem ale náročná zákaznice a chtěla bych mít zvířata v podmínkách slušnějších. Vymyslela jsem si tedy kompletní vybourání, omítky a vyzdění stání pro kozy, aby nemuselo být stádo na jedné kupě a mohla bych si zvířata rozdělit podle potřeb a vzájemných sympatií. Jára mě za to asi nemá rád:-)

Vyzdění jednotlivých boxíků a příprava dveří byla fáze jedna. Omítky děsily chudáky zedníky a staly se téměř nerozlousknutelným oříškem... Jak byly stěny mastné, většinou při posledním nahození odpoledne celodenní práce odpadla na podlahu:-(

Tak jsme zase postoupili... Chlév je nově oštukovaný a bleskově jednotlivé boxy pro kozy opět obkládáme – naše oblíbená celoroční nekonečná činnost:-))

Když jsme se přestěhovali, odcházející majitelka nám říkala, že starý dům je již 10let určen k demolici. Jelikož je pro nás každý prostor navíc velice cenný, kvůli všem aktivitám, kterým se věnujeme, nechtěli jsme se vzdát a pozvali jsme si na radu a pomoc specialistu – stavebního inženýra. Jaké bylo překvapení, když nám řekl, že kromě toho, že dům je "vybydlen" díky bezohlednému zacházení a nulové údržbě, po statické stránce je v pořádku.
Sice nám srdíčko zaplesalo radostí, ale nezanedbatelným faktorem byly a jsou peníze. Něco jsme měli našetřeno a tak jsme se pustili do (aspoň virtuálního:-) plánování rekonstrukce. Také by to dalo na historku krátící dlouhý podzimní večer, jak nalézt vhodnou firmu, která by pracovala za rozumné peníze, ale věříme, že se podařilo:-)

V roce 2009 se tedy vyzdily znovu na starém domě oba štíty.

Vyklidila se půda, což byla tedy nevídaná operace, díky neuvěřitelnému množství navezené zeminy na klenbách!

A nakonec jsme se letos vrhli i na největší plánovanou akci našeho života – novou střechu! V druhé polovině řijna jsme si ji přivezli:-) Bláhově jsme si mysleli, že se stihne dokončit, než zasněžíme, ale nakonec dopadlo všechno jinak.

Bez tašek byl krásný výhled nahoru na modrou oblohu, ale děsivý pohled dolů na nepořádek:-) Sundali jsme si s pomocí přátel sami tašky a Jarda dovezl traktorem nový krov.

Po ohledání krovového dřeva se plánovaný rozpočet navýšil o necelých sto tisíc a my jsme se opotili strachy, kde vezmeme další peníze. Původně počítané stropové trámy, které měly zůstat a které se z půdy zdály dobré, byly totiž pod rozlámanými taškami úplně shnilé. Muselo dolů bezpodmínečně všechno.

Poté jsme doklidili půdu a dočistili klenby.

Kolem obvodu domu se vyzdil betonový věnec a připravilo se vše pro nový krov.

A začalo skládání a tahání trámů na půdu.

Po sestavení nového krovu se pokračovalo namořením dřeva a položením folie.

Tím u nás na podzim 2009 veškeré práce skončily a následovalo šetření. Starý dům a jeho nový krov byl zakonzervovaný pod folií a musel to ještě chvíli vydržet...

Rok 2010

Rok 2010 nás zasáhl stejně jako zbytek světa finanční krizí. Bylo to znát ve všech oborech podnikání, lidé přicházeli o práci, několik kamarádů rušilo chovy koní, zákazníci odříkali štěňátka a hříbata. Snažili jsme se ze všech sil vydržet a dnes s odstupem mohu napsat, že se nám podařilo přežít. Zima byla dlouhá, zakončená několika měsíci nepřetržitých dešťů, které trvaly až do začátku července. A vše jsme si ještě zvládli zpestřit kuriózními nehodami. Ještě že máme hodné sousedy, znovu jim tisíceré díky za nepočítané vysvobozování ze sněhu či bláta:-)!

Po roztátí sněhu jsme upotřebili sundané tašky ze staré střechy a vrhli se na spravování cesty, zničené po zimě. Všechno hezky ručně.

Jak se vše trochu vysušilo a vyrašila tráva, vrhli jsme se na pokračování v nekonečném úklidu a na pořadu dne byla spodní pastvina – vysbírali se zbylé odpadky, hlavně rozbité flašky a šrot, a zlikvidovali jsme další nekonečný kus starého plotu.

Na jaře jsme také oživili náš nový stroj, který jsme si přivezli ze sousedního družstva místo peněz za nájem našich pozemků. "Hrabadlo" se vrhlo do akce a pokračovali jsme v úklidu suti, která obklopuje dům a je po celé zahradě.

Úklid postupuje..., ale zbývá toho ještě hodně.

Letos také přišla na řadu voda – vykopat staré trubky a natáhnout nové rozvody do starého domu a do stáje. Z našeho dvorku za domem se tímto stal velký kráter:-)

Hrabadlo udělalo velký kus práce, ale zbytek byl stejně na Jardovi – další půlmetr bylo nutné vyhrabat ručně...

A pokládáme trubku a poté znovu starou pískovcovou dlažbu.

Protože při stěhování bývalí majitelé vytrhali strop u sklepu a odvezli si překlady, druhým rokem do něj teklo. Navíc vchodové dveře zezadu domu jsou nad úrovní terénu a byly u nich provizorní dřevěné staré schody, rozhodli jsme se vyřešit to oboje najednou a ještě využít všudypřítomnou suť jako stavební materiál. Pustili jsme se do dělání zápraží.

Hrabadlo pokračovalo v úklidu kolem domu a zarovnali jsme výkop na plyn, vedoucí přes kozí pastvinu. Kozí holky jsme museli přestěhovat na zahradu. Plyn je pro nás finančně nedosažitelný a rozhodli jsme se proto, že ho do domu nebudeme zavádět.

V roce 2010 nás opět dostihla civilizace a místní podnikatelské záměry. Hned u plotu zahrady nám vyrostla solární elektrárna o rozloze 6ha. Čtvrt roku jsme s kočárkem s dcerkou kličkovali mezi kamiony, navážející panely. Naše ručně opravená cesty byla totálně zničená množstvím projíždějících nákladních aut, zvířata se pasou podél plotu s žiletkovým drátem a kamer. Během stavby nám někdo vykradl na zahradě auta a přišli jsme o rádia, GPS a veškeré věci, uložené v kufru...

Každopádně jsme si nenechali zkazit náladu a pokračovali jsme dále. Po došetření peněz a výměně pokrývačské firmy (původní došla k závěru, že nepatříme mezi majetné zákazníky a začala se podle toho k nám chovat – měsíce čekání na krytinu, která nakonec dorazila v úplně jiné barvě a jiném tvaru, než jsme chtěli, nedodělaná vazba střechy,...) jsme si objednali vytouženou krytinu a sehnali jsme jinou firmu, která střechu během týdně vzorně dodělala.

Ale asi největším dobrodružstvím letošního roku byly naše první žně...Netušili jsme, co se pod oním názvem vše skrývá a pak jsme se nestačili divit. Ještě měsíc poté jsem měla v pravém oku únavou a nervozitou tik:-)
Na jaře jsme zaseli oves a ječmen na pozemky pod domem. Vršek jsme zatravnili systémem tráva s podsevem ovsa. První rok se na nové pastvině pást nedá a tak roste tráva chráněná ovsem, který se společně s ní poseká a zesenážuje nazeleno (zabalení do bílých foliových balíků = jakési travní konzervy)

Tahle akce se podařila celkem bez větších potíží, na zimu jsme měli připravených 160ks balíků kvalitní voňavé senáže.
Poté nás čekalo obilí. Zjistili jsme, že to si dozraje nezávisle na tom, zda se nám podaří na vhodný termín a počasí sehnat kombajn. Jako začínající malá farma jsme byli samozřejmě na posledním místě pro všechny kombajnéry v dosahu a obilí přezrávalo, předpověď hlásila blížící se přeháňky... Zachránil nás opět soused, který to nervově nevydržel, oprášil svůj stroj z osmdesátých let a vyrazil nám na pole. Sice sekat desetinásobně dlouho (po cca 200m se opravovalo:-), ale podařilo se!

Výnos nás překvapil a přesáhl očekávání. Dvě fůry nám tak traktor z pole vysypal rovnou na trávu před dům, protože vleky byly plné. Ten den se již smrákalo a v televizi varovali před nočními dešťovými přívaly. Bleskově jsme sestavili zrnomet a dalších 12hodin jsme lopatou házeli 8t ječmene do stroje... Ale krmení na zimu bylo zachráněno a pod střechou! Může začít sněžit:-))

S vychýlením plynutí času směrem k podzimu jsme pozornost opět obrátili na starý plot a probojovali jsme se dalšími sto metry, kterými prorůstaly stromy.

Pracovali jsme v místě, kde se nachází i malý rybníček, který jsme vyčistili a vyřezali.

Došlo konečně i na stodolu pro koně, ale dostihl nás mráz, proto jsme stihli pouze hrubé zednické práce – vyboural se samostatný vchod pro koně. Vrata, boxy a omítky musí počkat do jara.

Kozy první rok v novém chlívu zkoušeli jeho kvalitu – vyvrátily všechny zazděné dveře, vyrazily okno... Takže jsme jeli "druhé kolo" a dveře byly znovu nově zabetonovány pomocí chemických kotev (teď to snad nevylomí ani býk, zkonstatoval Jarda:-) a konečně jsme dokachlíkovali a vyspárovali i poslední od loňska čekající box.

Poslední akcí letošního roku byl nový kotel. Předešlé dva roky, obzvlášť po zoufalých pokusech o roztápění starého kotle, při větrání vykouřeného domu či hledání peněz v tajných fondech na další fůru uhlí – protopili jsme 100q – jsme začali akutně přemýšlet o novém kotli.
Na dřevo? Nemáme svůj les, musíme dřevo kupovat a času není nazbyt, abychom si ho těžili v lese sami a pak dělali polínka. Znovu na uhlí? Ne, nechceme zatěžovat životní prostředí, chceme topit něčím obnovitelným. Na elektriku či plyn? Finančně nedosažitelné, odběr elektřiny bychom chtěli naopak snižovat kvůli častým výpadkům na minimum.
Výběr vede tedy něco pěstovatelného, co si zasejeme a sklidíme sami. S co nejnižšími náklady = s co nejméně stroji, které by plodinu sklidily a zpracovaly. Šťovík, rychle rostoucí keře, konopí,... – posekání, nařezání, vysušení, napeletování. Nikdo ze sousedů takové stroje nemá, abychom si je mohli objednat. Okolní družstva mají vybavení na konvenční plodiny.
Topit obilím bylo ze začátku myslitelné s velkým zádrhelem (vždyť se to dá jíst, ale my s tím budeme topit?!), ale nakonec to zvítězilo. Kytka jako kytka:-) Zpracování obilí – kombajn, poseká a zároveň vymlátí. Připraveno na krmení/topení. Žádné sušení, řezání, peletování... Z jednoho zasetí budeme mít zásobu krmení a to, co nám kontaminují potkani či se do toho dostane špína, bude určeno na spálení. Kombajn mají ve vesnici 3 družstva, nic dalšího na zpracování není potřeba.

Takže v prosinci 2010 jsme se se slzou v očích:-) rozloučili s naším starým Dakonem z roku 1984 a přijel nám nový Benekov. Akci provedla topenářská firma Bureš-instalace a za 24hod po příjezdu nového krasavce již kotel topil. Pánové pracovali s pauzou 30min na oběd 18hodin v kuse tři dny za sebou. Maximální spokojenost, vřele doporučujeme!! S přehledem nejkvalitnější firma, která nám kdy něco dělala.

Dostat 300kg kotel do domu ve dvou nebylo jen tak. Opět nás vysvobodil kamarád s traktorem:-)

A ještě doladit, aby to hezky topilo na ječmen a věděli jsme, jak s kotlem zacházet.

A hurá do roku 2011....