Welara, aneb welsh a arab
Welara - v Čechách téměř neznámý pojem, ale v Evropě a zejména v USA extrémně oblíbená a ceněná kombinace velšské a arabské krve (stačí nahlédnout do americké inzerce a přepočítat dolary na koruny:-)
Během snahy zachránit hřebčín Crabbet a jeho arabské plnokrevníky lady Wentworth objevila klenot - nejkrásnější pony na tváři země, jak sama píše. Byla nesmírně překvapena, když své velšské klisny připustila plnokrevnými arabskými hřebci a toto spojení dvou samo o sobě jedinečných starobylých plemen zrodilo mimořádně ušlechtilého, tvrdého a univerzálního koně s rozumnou kohoutkovou výškou, který je kombinací těch nejlepších vlastností z obou rodičů.
Celý příběh se začal psát v roce 1917, kdy dcera lady Anny Bluntové zdědila po matce titul 16. baronky a stala se známou jako lady Wentworth. Crabbetské panství dědili ale vnuci staré dámy, stejně jako koně hřebčína Crabbet a rozhořely se tvrdé spory o majetek.
Lady Wentwortová se snažila zvířata propadlá jako dědictví nakoupit, ale spory s ostatními dědici gradovaly. Došlo k loupeži koní, které legálně nakoupila, během které byla na příkaz dědiců zastřelena její klisna Bukra. 37koní dědici prodali, aby se vyplatili svým věřitelům, část stáda byla vyvezena do Spojených států. Spory bylo takto ztraceno mnoho koní původního šlechtitelského programu hřebčína Crabbet a lady Wentworth své snahy zakončila zoufalou krádeží své oblíbené klisny Riyala, ke které poté zakoupila nové koně, mimo jiné i velšské klisny z proslulého hřebčína Coed Choch, čímž položila základy kombinace arabských plnokrevníků s velšskými plemeny.
Následovalo období soudních sporů, které ukončilo běsnění dědících příbuzných, kteří zastřelili dalších sedm koní. 1921 zasáhl soud, aby zamezil další devastaci hřebčína Crabbet a o rok později se lady Wentworth v exekuční dražbě podařilo zakoupit budovu farmy. I když se to zdá jako štastný konec, stádo hřebčína Crabbet bylo spory tak zanedbáno, že část koní zemřela hladem a u zbylých trvalo léta, než se zotavili. Dědické krvavé spory přežilo jen sedm původních zvířat.
Lady Wenworth se snažila znovu obnovit hřebčín Crabbet a další roky strávila zdokonalováním podmínek chovaných zvířat a svého šlechtitelského cíle. Aby získala finanční prostředky, část nově sestaveného stáda prodala do Egypta, Španělska a Kalifornie. Odmítla ve svém chovu teorii, že arab se musí chovat v pouštních podmínkách, a že je pouze větším pony. V závěru svého chovu její plemenná zvířata dosahovala bez problémů 160cm KVH, ale revoluci v jejím chovu znamenal geniální nákup mladého hřebce Skrowneka (Skřivánka).
V roce 1909 hrabě Potocki usoudil, že mladý šedý asilní hřebec Skrownek není jako plemenný hřebec zajímavý, a prodal ho za 150 liber (asi 4500,-Kč). Když byl později označen jako kůň století, hřebčín Treska za něj nabídl lady Wentworth 250 000 dolarů (5 500 000,-Kč!!). Skrownek byl polský hřebec, který zanechal v chovu arabských koní nesmazatelnou stopu.
Lady Wentworth zemřela 8. srpna 1957. Stádo hřebčína v té době čítalo 75 koní a plemenní hřebci Crabbet byli poprvé v dějinách k dispozici i chovatelské veřejnosti.
V současné době se u polských a ruských arabských krevních linií ukazuje vliv hřebčína Crabbet prostřednictvím syna Skrowneka a Mesaudova vnuka hřebce Nasse a jeho syna Negatiwa.
Zajímavým a typickým produktem Crabbet je např. hřebec Serafix (foto v jeho 22letech), který byl exportován do Kalifornie. Byl 162cm KVH, měl vynikající pohyb a stal se mnohonásobným show i sportovním šampionem.
zdroj Wikipedie